Září 2013

Mraky odtáhnou (provizorní název, jenž nebyl nahrazen)

8. září 2013 v 22:05 | TS |  Neostarty
Čekám až přijde den
kdy zas slunko vyjde
a rozlije svý světlo do polí
a louky vzkvetou
ve všech barvách
co jen to slunko kvítí dovolí

A vlak na trati zahouká
jede odněkud do někam
jezdí tudy sem a tam
A ven z temných údolí
kde smutek vraždí úsměvem
se malá holka vymotá

A mraky odtáhnou
a s nimi i ten déšť
zas bude líp
tak jak Ty to chceš
A mraky odtáhnou
a budou tóny znít a hudba hrát
a zas bude líp než bylo dnes
tak jak Ty to máš rád

A hry z našich dětských let
jsou všechny písně hraný nazpátek
Jara léta dny nocí plout
Amerika dávno nepatří
rudochům na něž jsme si hrávali
Napůl tramp a věčný skaut

A lodi v přístavu už nesmí stát
Než se rozední Ty budeš hrát
Mám Tě ráda - Máš mě rád

A mraky odtáhnou
a s nimi i ten déšť
zas bude líp
tak jak Ty to chceš
A mraky odtáhnou
a budou tóny znít a hudba hrát
a zas bude líp než bylo dnes
tak jak Ty to máš rád

(červen '13)
______________________________________________________

P.S. pod čarou: ... chci zahrát ještě jednu ...

Princeznám

8. září 2013 v 21:57 | TS |  Verše z předměstí
Je každá pohádka dávno už bezcennou,
když tátova holčička stane se dospělou.
Vyroste z botiček a kloboučků s volánky.
Jen cinkne pár rolniček - je řeka z té studánky.

S první láskou je po dětství veta,
pryč odlétly víly z jiného světa.
Vymřeli draci i princové s bělouši,
každej je srdce-vrah a srdce pokouší.

A z vizáže princezen nám zbyly jen střevíčky,
chození v lodičkách, plesy a valčíčky.
A z dětských snů zbyly jen vzdušné zámky.
Smět tak otočit nazpět těch dětských let stránky.

Místo žvýkaček kondomy a šáteček panenství.
A žili šťastně - na věčnost - na měsíc.
Dívenky vhozené do světa mu napospas
a stále čekáme prince, co zachrání nás.

...
S úsměvem vzpomínám,
jak se nám tehdá žilo,
a čekám, až vítr rozpráší
vše, co z nás zbylo...

(červen '13)

č. 5

8. září 2013 v 21:47 | TS |  Afterend
Stanu se oblohou
Stanu se útesem
Stanu se nejlehčím
průsvitným závěsem

Stanu se myšlenkou
vezmu Tě útokem
Stanu se bezpečným
důvěrným azylem

Stanu se květinou
a vkvetu do polí
Stanu se vzpomínkou
co jednou přebolí

Stanu se kometou
či koněm divokým
Až srdce mi zkamení
budeš v něm navěky

(červen '13)

R.I.P.

2. září 2013 v 21:11 | TS |  Sh*ts
Tenhle článek píši coby poctu Někomu, byť laciným a ubohým způsobem. Ale právě tento způsob je možná nejúčinnější, neboť dnešní doba nás svedla sem, do pavučiny sociálních sítí, kde se všichni potkáváme, a tak snad i tohle gesto potká uvědomění okolí.

Nechci užívat velká slova, která by zde stejně působila nabubřele a prázdně. Píši tak, jak to cítím. Snad moudřejší odpustí přízemnost a malost mých větiček.

Když jsem byla malá, moc jsem chtěla být veterinářka a ochránkyně zvířat. Milovala jsem zvířátka a snila jsem o tom, že až budu velká, budu jim pomáhat a zachraňovat je. Tento sen mě opustil někdy kolem příchodu do puberty, kdy mi studia na gymnáziu osvětlila skutečnost, že pro biologii a zdravovědu nemám dostatečné vlohy, ani vůli je rozšiřovat, pokud nějaké přeci jen mám. Ale láska ke zvěrstvu mě neopustila.

Pamatuji si, jak jsem jako dítě ráda koukala v televizi na pořady o zvířatech. Fascinovaly mě dokumenty o podmořském světě, stejně jako pořady o zvířecích záchranářích, kteří fungují v USA. Dodnes si pamatuji na toho bláznivého veselého chlapíka celého v khaki, který se nebál brát do dlaně obří chlupaté tarantule, z nichž mi běhal mráz po zádech, nebo tančit před kamerou s jedovatým hadem v jedné ruce. Měla jsem toho chlapíka ráda. Uměl chytat krokodýly. Znal jménem snad každého tvora žijícího od savany po džungli. A často dělal různé krkolomné a nebezpečné psí kusy, aby zachránil tvorečka uvězněného a bezmocného kdesi v sutinách, větvích či mokřadech. Ten chlapík měl totiž srdce pro každého živého tvora.

A i když už jsem vyrostla ze svých dětských představ o zachraňování zvířat, i když jsem se smířila s tím, že se nejspíš nikdy nenaučím chytit živého krokodýla a nepomazlím se s tygrem, něco jsem přeci nezapomněla. Ten šílenec v khaki totiž vysílal do světa poselství. A já to poselství pořád ctím. Tím, co dělal, totiž říkal lidem: "Milujte vše živé, protože vše živé je krásné. Milujte vše živé, protože vše živé má duši. Milujte vše živé, protože od toho tu jsme". Ani to nemusel říkat nahlas. Jeho činy mluvily za něj.

A důvod, proč tohle vše píši? Protože tenhle chlapík si sakra zaslouží, aby si na něj lidé po jeho smrti pamatovali! Aby si pamatovali jeho jméno a jeho poselství...

... jmenoval se Steve Irwin.

Takže pokud někomu z vás není lhostejné, co se tu snažím sesmolit: žádám vás, abychom uctili jeho památku. Nemusíme se nikde shromažďovat a zapalovat svíčky. Udržme jeho odkaz tím, že učiníme něco dobrého. Něco pro ty zvířata. Kupte si výrobek netestovaný na zvířatech. Jděte do parku a nakrmte kachny a labutě. Sbijte ptačí budku. Kupte svému psovi hračku nebo pamlsek. Jděte do útulku a darujte jim konzervu nebo pytel granulí. A dejte tu lásku, co dával On. Prosím.

Díky. Díky Steve.

Steve Irwin zemřel 4. září před sedmi lety následkem otravy po bodnutí ostnem jedovatého rejnoka, když dělal svou práci, kterou miloval. Pošleme jeho poselství alespoň v tento den.

(http://www.crocodilehunter.com.au/crocodile_hunter/about_steve_terri/)