Listopad 2012

... (ta navždy nedopsaná)

22. listopadu 2012 v 22:01 | TS |  Básně druhé doby
Je to nález a s ním i ztráta
Je to dopis co nedojde adresáta
Je to vše co je člověk ochoten dát
Je to jiskra co zažehne plamen
Je to síla pod níž pukne kámen
Je to vždy jeden při druhém stát

Je to moře v kapkách slané vody které odteklo potrubím když jsi se sprchovala
Je to ten pocit v břiše když poprvé vyslovil tvé jméno

Je to nemít hudbu a přesto tančit
Je to ve dvou být a na vše stačit
Je to město o dvou obyvatelích
Je to smyslnost beze smyslu
Je to smysluplnost na nesmyslu
Je to význam věcí nepochopených

Je to západ slunce nad řekou
Kdy Jeho dlaň poprvé vzala za tu tvou

Je to dárek lepší než všechny Vánoce světa
Je to poslední i první ze srdce věta
Je to proniknout skrz a být na obou stranách
Je to slabost i síla jež v jedno se spojí
Je to být spolu a Je to být svoji
Je to inkoust co teče básníkům v žilách

Je to černé na bílém a Je to bílé na černém
Je to bílé na bílém prostěradle

Je to přání pošeptané pod polštář než jdeš spát
Je to jediný akord který ses naučil poslepu hrát
Je to kniha džunglí lidských srdcí
Je to klíč ke sklíčenosti za zamčenými dveřmi
Je to věřit a věřit si a Je to věř mi
Je to odpověď hledat a nenajít přeci

Je to píseň kterou nikdy nevyženeš z hlavy
Je to žiletka kterou jsi si do kůže vyryla Jeho jméno

Je to oáza v poušti života běhů
Je to něha pro vášeň a vášeň pro něhu
Je to červánek co zabloudil do rána
Je to nemoc která léčí
Je to hlas co ani smrt neumlčí
Je to báseň navždy nedopsána...

Čím dál tím...

22. listopadu 2012 v 21:55 | TS |  Básně druhé doby
Čím víc vím, tím víc se ptám.
Čím víc dám Ti, tím víc mám.
Čím víc vidím, tím víc jsem ohromena.

Čím víc bolu, tím míň slzí.
Čím víc dobré, tím víc se kazí.
Čím víc spím, tím víc jsem unavena.

Čím víc krásy, tím víc strastí.
Čím víc lásky, tím víc v pasti.
Čím prostší téma, tím víc je studuji.

Čím déle jsme tu, tím konci blíže.
Čím dál tím stejně svědomí mě hryže.
Čím víc Tě znám, tím víc Tě miluji.