Červen 2012

9. - 10. červen 2012

11. června 2012 v 23:49 | TS |  "Deník" aneb Zápisky Trhlé Slečny
Miluji dny, jako byly tyhle. Víkend byl tak báječný... Ani nevím, co dřív psát. (: V sobotu byl skvělý den. V Ústí byly pivovarské slavnosti a jedním z hostů byl i TK. Jela jsem vlakem v jednu odsud a v Ústí byla za dvě hodiny. Čůza, jedna slečna z facebooku, na mě čekala, jak jsme se domluvily. Odvedla mě k Letnímu kinu. Moc fajn holka. Hodně fajn. Jestlipak jí ještě někdy uvidím...? S ní a její partou jsem strávila většinu času. Nejdřív jsme šly spolu k horní bráně, protože dole byla strašidelně dlouhá fronta, ale nahoře to šlo překvapivě rychle. Postupně se k nám přidávali její přátelé. Byla tam brunetka jménem Simča, ta byla moc hezká. Pak jedna Čůzy, tedy, Zuzky, sousedka/spolubydlící a pak ještě pár dalších lidí, které už si nepamatuji jménem... :D

Slavnosti byly moc fajn. Pivo teklo proudem, aby taky ne, když v ceně vstupenky, která činila 70 korun, byly dvě piva zdarma a každé další stálo patnáct. :D Jedno jsem si taky vzala za svůj lupen, ale nechutnalo mi, takže jsem toho pak trochu litovala. Nečekala jsem, že mi bude chutnat, protože pivo nepiju, ale přišlo mi hloupé ani jeden z těch dvou volňásků nevyužít a pak, byly to přece pivovarské slavnosti... (x

Klus byl báječný. Jiřík byl báječný. Oni oba byly báječní. Přímo senzační. Parádní. :D Měla jsem se Simčou a ještě jednou slečnou od nich štěstí, že jsme mohly stát jen kousek od zdi, co ohraničovala mezeru mezi publikem a podiem. Z druhé strany byla zeď vysoká asi dva metry a pod ní schody k podiu. Stály jsme na straně Jiříka. Slyšet ty dva (zase) hrát naživo bylo fantastické! Hráli asi něco přes hodinu a pořád vtipkovali a improvizovali, jako vždy... Byla to legrace a moc jsem si to užila. A prý tam tou dobou už trhli rekord, protože v letňáku bylo přes osm tisíc lidí (:

Když kluci dohráli, moderátor se všem omluvil, že nebude autogramiáda, protože chlapci jsou na cestě do Trutnova a spěchají. Ale slíbil(i), že se vrátí co nejdříve a uspořádají samostatnou autogramiádu (to abych tam jela znovu...).
Přišlo mi hrozná škoda, že tam není. Přála jsem si, aby jsme tam mohli bývali být spolu... Bylo by krásný být tam s Ním... Chtěl, abych Toma pozdravovala. Jenže Tom zmizel, sotva dohrála poslední píseň, a než jsem se vrátila k zídce a došla na druhou stranu, kde byli zvukaři a štáb, už jsem ho nezastihla. Ale viděla jsem, jak ostatní balí aparatury a tak podobně. Jirka tam ještě pořád byl, musela jsem zakřičet, aby mě slyšel v tom šrumu.

"Pozdravuješ ho, prosím? ..."
"Mno... Dobře... To myslíš, že si to zapamatuju?"
"Prosím... Slíbila jsem, že vyřídím pozdrav, a já sliby plnim..."
"Tak dobře no..."
"Děkuju. Děkuju! ..."

Jirka je moc fajn chlap. Smál se a snad tedy na ten pozdrav nezapomene. Dala jsem mu pusu na tvář. Aby si mě líp pamatoval, ne? :D

Odešla jsem dřív, abych si stihla ještě trochu projít město. Kousek od nádraží je malé náměstíčko a kolem dokola velké nákupní centrum. Říkají tomu Forum a je to obrovský obchodní dům, větší než plzeňská Plaza nebo Olympie. Je úplně úžasný a nemůžu se dočkat, až o něm povím Jedinečné! (x

Došla jsem tak akorát na nástupiště. Vlak byl přecpaný, seděla jsem v kupé s pěti lidmi. Ale postupně vystoupili. Myslela jsem po cestě na Něj. Psala jsem si do zápisníku o tom dni, o koncertě Toma a Jirky a tak dál... A pak mi zavolal. Že prý, jestli má přijet. Jestli já chci, aby On přijel. Jestli já chci? Jasně že chci, božínku, hrozně moc chci!! Chtělo se mi zakřičet do telefonu: "Ano ano ano ano ANO!!!" xD

Šli jsme do čajovny, do té nové, do Dobré čajovny. Řekl mi, že už tam byl o týden dříve a že tam mají hrozně dobré dýmky. Celou cestu i tam jsme mluvili, vyprávěla jsem Mu, jak bylo v Ústí, a On vyprávěl mně, jak se měl se školou na vodě. Seděli jsme vepředu v místnosti s několika stolky. Mají tam vážně parádní polštáře a ta vodnice je taky super. I obsluha je hrozně fajn. Dobrá čajda je skvělá čajda. Brácha vyjímečně nepřeháněl, když o ní básnil. :D Teď budu mít dilema, abych nezanevřela na Universálku... :D

Někdy si přeji, aby to nikdy neskončilo. Čas plynoucí kolem nás v té mihotající se vteřině, alespoň na chvíli, na pár minut to celé zastavit... V tom okamžiku, kdy se o Něj smím opřít, schoulit se k Němu, a On mne pohladí po vlasech tak jako ještě nikdy. V tom momentě, kdy si položím hlavu do Jeho klína a On se ke mně skloní, až mezi námi není nic než to políbení dvojích rtů... Snažím se nasát z plných plic vůni Jeho vlasů, vnořit do nich dlaně co nejhlouběji, líbat Ho co nejláskyplněji... A pořád to není dost, pořád se nemohu nabažit, nasytit se tím vším, čím je...

Šli jsme přes Masaryčku pěšky k nám domů. Povídali jsme si o všem možném, o brigádách v čajovně, o gayích, lidech ze školy...
A pak spolu jdeme ruku v ruce ztichlými nočními ulicemi až k nám domů a já se o Něj mohu po cestě opřít, zavěsit se do Něho, a chvíli spolu mluvíme a chvíli spolu jen tak mlčíme a já při pohledu nad střechy domů spatřuji, jak pro samé hvězdy tu noc není vidět nebe... A třesu se při pomyšlení, že tudy možná dnes, možná příště již půjdeme naposledy...

K ránu mi odjedeš, vstáváš tak brzy, tak příliš brzy. Utíkáš mi, unikáš mi, opouštíš mě... ? Vrať se mi brzy, Milovaný, vrať se brzy... Ve chvíli, kdy se za Tebou zavřou dveře, stýská se mi. Nepřestaneš mi chybět, dokud se znovu nevrátíš...

TS

KV <3

1. června 2012 v 21:18 | TS |  Upomínkové
Vary, moje drahé město
zapsané mi v rodný list,
marně svírám ruce v pěsti,
že neumím azbuku číst.

Vidím, jak se mění Vaše tvář,
dnes prodají z Vás všechno hezké -
- co zítra zbude z Vaší krásy
ještě pro nás - děti české?

Strom v lese potichu zašumí
ve starém pravěkém jazyce,
píseň lesa se větrem rozezní -
- ani ne česky, ani ne v azbuce.

Příroda, co nepatří nikomu,
les kdesi v bezměstí, co není nikoho.
Chytnem se za ruce, miláčku,
a půjdeme, skryjem se do něho.

Vary, moje drahé město,
až příště se zas rozední,
na jih, do Plzně kouzelné
mě odveze vlak v čas polední.

Vary, jste město mého srdce,
od léta do podzimu a od zimy do jara,
však Plzeň sličná, Plzeň věčná,
věčná je má nevěra.

A Vy, Vary, město krále,
můj domov, mé místo k žití.
K (d)obývání, k milování,
jež mé srdce nutí k bití.

____________________________________________________________________

protože tady jsem doma (: