Únor 2012

1984 (do závorky píšu jen proto, že samotné číslo být v nadpisu nemůže :D )

21. února 2012 v 23:17 | TS |  Netvor(ba)
Nechtěla bych žít v roce osmdesát čtyři,
kdy se všude trpí hladem
a příšerně se všude vaří,
kdy žít se dá jen ze dne na den,
kdy se tyranii kruté daří
a svoboda je jen přeludem,
kdy umlčeni jsou znalí staří,
kdy sprosté lži se násilím vštěpují lidem
a lidé jim bezmocně věří,
kdy pud byl zabit jiným pudem,
kdy se jak mor zoufalství světem šíří
a cit byl zničen dávno předem,
kdy pravdě nikdo neuvěří,
kdy smrt stala se jediným klidem,
kdy ve světě stále válka zuří
a míru nikdy nedobudem
a každou naší snahu zmaří
a na svobodu zas zapomenem,
až nás, jako by jsme byli zvěří,
budou mučit strašlivým stylem.
Tak snad mi to pan Orwell věří,
že jen doufám, že se nedožijem
roku devatenáct set osmdesát čtyři...
________________________________________________________

Thank You, Mr. Orwell (x

... (čtvrtého 12. dva tisíce 11)

16. února 2012 v 15:03 | TS |  Byla dívka, byla zamilovaná...
Ta vůně, co naplní pokoj vždy, když tu spíš,
ta vůně, co láká mě k Tobě blíže a blíž,
ta vůně, co nenechá mě v klidu spát,
ta vůně, co přiměje mě nesmysly psát,
ta vůně, co zrychlí mi tep a smysly zmámí,
ta vůně, co sladce šeptá a k neřestem vábí,
ta vůně, co spoutá mě, když ke mně leháš,
ta vůně Tvé nahoty, na níž mě zcela chytáš,
ta vůně Tvých doteků, ta vůně horoucí,
ta vůně smyslná, dráždivá, z Tvé kůže se rodící,
ta vůně, co miluji a která mě zotročí,
ta vůně, jež je má droga a hlavu mi zatočí,
ta vůně, jež halí mou múzu - má múza je v ní,
ta vůně mých s-Tebou-poprvé i noci poslední,
ta vůně něžná i zlá, prostá a celistvá,
ta vůně mých světů, ta vůně je vůně Tvá.

V obchodním domě je výstava terakotové armády

12. února 2012 v 21:57 | TS |  Básně druhé doby
V obchodním domě je výstava
terakotové armády
A já se prodírám
armádou lidí
kteří kupují
jídlo a šaty
a boty
a laciné šperky
a cigarety knihy a žárovky
a toaletní papír
a spoustu dalších věcí
za peníze
Můžou si to všechno koupit když mají peníze
můžou si koupit
nový účes
nové zlaté hodinky
nové laciné šminky
i drahé šminky
a laciné hodinky
a další a další věci
věci které chtějí
věci které nepotřebují
A to co opravdu potřebujeme
za peníze nekoupí
Jako třeba
rodiče
nebo věrného přítele
nebo lásku
štěstí
zdraví
a spoustu dalších "věcí"
které v regálech nejsou
asi proto
že jsou
vyprodány...

V obchodním domě je výstava
terakotové armády
a já se proplétám
armádou lidí a zvuků

V obchodním domě hrají z reproduktorů
tu píseň co jsem dříve znala
píseň co jsem mívala ráda
píseň o Světluškách
píseň mojí a Nony
píseň vás dvou
tu "vaší" píseň
jež mi dnes trhá uši
a srdce
a tak prchám
pryč od těch repráků
pryč od té písně
připomínající mi
co tak pracně zapomínám...

A zrovna dnes hráli v obchodním domě tu píseň
a zrovna dnes
ses mi vkradla do snu
a půvabem své tváře ses mi vysmívala
vysmívala ses
mi do tváře
nevinná a krutá
něžná a zlá
to jsi ty
Zlatovlásko z mých snů
do nichž se vkrádáš
jako bílá noční můra
a kreslíš mi na plátna víček
obrazy slzavých údolí
v nichž se utopím
jestli se včas neprobudím
jestliže včas neuteču
tvému hlasu
a půvabu tvé tváře
... Zlatovlásko ...
!

A zrovna dnes se mi o tobě zdálo
po tak dlouhé době
a zrovna dnes hráli tu píseň v obchoďáku
a zrovna dnes
jsem otevřela tu "krabici vzpomínek"
tu starou krabici od bot
zabalenou ve fialovém dárkovém papíru
tu krabici na vzpomínky
v dolním koutě skříně
Zrovna dnes jsem ji znovu otevřela
a z té krabice se
vysypaly dopisy
a narozeninová přání
od tebe
a dárky
od vás všech
a obrázky od Nony
náušnice od Čokoládové
náramky od Plyšové
a spousta dalších krámů
které jsem dala tam
abych je schovala sama před sebou
a teď tam ležely
na té posteli
s dekou místo přehozu
Ležely tam
a mezi nimi
to přání k patnáctým narozeninám
... nebo šestnáctým? nevím nepamatuji se už je to tak dávno ...
přání od tebe
ručně vyrobené
s fotografií nás dvou
uvnitř...

Neptej se
jestli jsem plakala
protože i kdyby
nic by to nezměnilo
ty jsi pryč a daleko
a všechno co bylo mezi námi
co jsme spolu měly
je pryč a ještě dál...

V obchodním domě je výstava
terakotové armády
A v městské hromadné dopravě MHD je výstava
armády měšťáků
armády dospělých
mladí i staří vojáci
muži i ženy
chlapci a dívky
uřvané děti
a vzteklí důchodci
všichni jsou součástí té armády
a v autobuse MHD
se mačkají jako sardinky...

A vlastně se tak moc nestalo
s námi
Jsme jen pár dětí které vyrostly
vyrostly z přezůvek základní školy
vyrostly z táborových her
vyrostly z dětských pyžam
a hloupých hesel na pozdrav
vyrostly do světa dospělých
do světa politických žvástů
a recyklování papírů a plastů
vyrostly do světa kde se žárlí
a kde se ze žárlivostí vraždí
do světa lásky sexu a nevěry
a lásky bez sexu
a sexu bez lásky
a sexu za peníze
a nevěry
vyrostly jsme
až příliš rychle
(viď?)...

A protože je už příliš pozdě se vrátit zpátky
příliš pozdě se ohlížet za tím co bylo
neptej se na city
neptej se na pocity
neptej se jak se ve snech mám
Inu mám se tak a tak
a žiju
stejně jako ty
jen o kus dál
a jen trochu jinak
A neptej se jestli žárlím
neptej se jestli si stýskám
neptej se jestli nenávidím
Ne
já nežárlím
a nestýskám si ani nenenávidím
Ne

pohrdám...

V obchodním domě je výstava
terakotové armády...
______________________________________________________________________________
psáno: dnes

...
'Je to zvláštní, viď? Jednoho rána se probudíme a všechno bude pryč. Nebude žádný Kristián. V tvém světě nebude žádná Nikki a v mém nebude žádná Lucie. Všechno tohle bude minulost, bude to za námi... A my budeme žít. Jako by se nic nestalo...
Zvláštní, ne? Jednou to všechno bude minulost. Ale právě teď je to tak skutečné, tak přítomné... Právě teď je to střed celého vesmíru, tenhle okamžik, tahle vteřina...'
...
'A kdybys ty byla na mém místě, chtěla bys to vědět ode mě nebo od Něj?'
...
'Promiň... Nevěděla jsem, že... Myslela jsem... to cos mi psala tu noc bylo...'
'Ale já na tebe nejsem naštvaná, Nikki... Jsem naštvaná na Něj...'
'Ale to je snad ještě horší, než-!'
'Proč se Ho pořád zastáváš? Proč jsi vždycky na Jeho straně?! Nesnaž se Ho stále ospravedlňovat, prosím...'
'Promiň, já... já... Ho prostě...'
'Já vím... Vždyť já taky.'
...
'Nikki, tohle se nesmí dozvědět, rozumíš?! Nikdy se to nesmí dozvědět!'
... srpen 2011

... možná bych to neměla psát. Měla bych si všechny ty věci držet v sobě. Ale dnešek byl tak hloupý den..
Beztak na ničem už nezáleží. Všechno je to pryč. Čert nás vem, Zlatovlásko, obě jsme hrozný mrchy!!

Chci Tě. (= Kýč - No a?)

3. února 2012 v 20:04 | TS |  Byla dívka, byla zamilovaná...
Na bílé lavičce v parku
na nebe zíraje
na nebe jasné na nebe bez mraků
na nebe modrý jak oči Marie
A Tvá náruč Tvé objetí
možná mě na duši zahřeje
Slzy jsou jen slzami dojetí
A Ty ptáš se Co ti je?
Tak co ti je?

Na holé zemi v holém bytě
v prázdné místnosti strávíme noc
Mezi čtyřmi prázdnými stěnami - má lásko chci Tě.
Chci Tě o trochu víc a chci Tě až moc...
____________________________________________________________________________
19/9/11
ne rytmická, ne smyslná, ne hezká, ne něžná... prostě má, nemůže být jiná...

... a občas, když zavřu oči, všechno se mi to vybavuje... znovu. Jako jiskřičky v zavřených očích. A chtěla bych to vrátit zpátky. Ještě jednou...

Jen další nezbytná zbytečnost v psané formě...

3. února 2012 v 19:52 | TS |  Byla dívka, byla zamilovaná...
Jsi můj nádech i výdech, mé ano i ne.
Jsi jako kouzlo, co v dechu se rozplyne.
Jsi dotek, co mi působí závratě.
Jsi sladká vzpomínka na vzpomínku o létě.
Jsi všechno mé blaho i všechna má trýzeň.
Jsi studánka rozkoší, z níž piji žízeň.
Jsi jako bouře, blesky i hřmění.
Tvůj je polibek, který všechno změní.
Ty jsi ta nemoc, která mě vyléčí.
Jsi síla, co světem mým zatočí.
Jsi moje múza, můj vzlet i pád.
Jsi tím vším, co holka může si přát.
Jsi slovo v každé mé větě i frázi.
Jsi jediný dílek, co ve mně schází.
Jsi rozkošný démon s andělskou tváří.
A máš to nejkrásnější jméno v celičkém kalendáři...

Ať jí někdo dá jméno místo mě...

1. února 2012 v 21:35 | TS |  Byla dívka, byla zamilovaná...
Chci napsat báseň, co dech by Ti vzala.
Chci napsat báseň, co by Tě okouzlila.
Chci napsat báseň jen o Tvých očích,
ale na jejich krásu mi slova nestačí.

Tvoje oči, to jsou dvě lampy ve tmě,
v prázdném pokoji si v noci posvítěj na mě.
A můra za oknem závidí mi a němá křičí,
že chce dovnitř k nám, že chce Tvé oči...

A pak se snažím ze záclon a závěsů vyhnat světlo denní.
Přimět noc trvat věčně. Nevpustit mezi nás rozednění.
Chci prsty Ti napsat do kůže verše, potichu, potají...
O nás dvou, o lásce, o kráse té, až dech se zatají.
O té kráse, co zabloudila navěky do Tvých očí.
O kráse tak velké, že z Tvého pohledu se hlava točí...
__________________________________________________________________________
10/8/11
to kvůli těm očím... nemůžu si pomoci x-: