Říjen 2011

Psáno večer...

23. října 2011 v 12:57 | TS |  Čas zrání
Ach, má múzo, stůj dnes při mně,
v tuto noc a v tomto domě.
Buď mým světlem, buď mou svící,
nekonečnou inspirací.
Múzo všední, jedinečná,
prchavá a přece věčná.
Stůj dnes při mně a v tuto noc
přijď mým slovům s rýmem na pomoc.

Ach, má múzo, dravá, divá,
má múzo s tváří Srdce-vraha.
Zažehni plamínek naděje,
co v myšlenkách mě zahřeje.
Ukonejši moje neklidné srdce
a na křídlech tmavě bílé holubice
pak skrz noc pošli Mu zprávu. Mému princi.
Že má láska ve mně vře jak... voda v hrnci... :D
________________________________________________
psáno:
13/10/11

Podzimní

2. října 2011 v 14:53 | TS |  Čas zrání
Chtěla jsem napsat píseň z nejhezčích slov, z nejhezčích vět.
Složit k ní melodii z nejkrásnějších not.
Dát do té písně všechno, celý svůj svět,
každičkou část, každičký bod.

A tak jsem kráčela nevímkde, zbloudila nevímkam,
hledaje tu svou múzu - uličnici.
Prchající smutku, prchaje výčitkám.
Ve všem tak zoufale hledala inspiraci.

Listí už nabralo barvy všech podzimů,
zrudlo i zezlátlo, odělo se do bronzova.
Ve slovech básníků teď hledám milion významů.
Když listí padá, ptám se, zda vstane znova.

A řeka šuměla jak Jeho dech jak tekl její proud
a milenci kráčeli spleteni v ulicích.
A mě zas chytla ta 'nepochopitelná touha plout'.
Je t'aime, my lover, mé 'miss you' je horoucí...
_________________________________________________________________________
psáno:
1-2/10/11